Žáby Charlese Darwina se množí vzhůru nohama: Vajíčka kladou do stromu, pulci po vylíhnutí padají do vody
Foto: WheresWildlife / Depositphotos
Svět obojživelníků je plný překvapení, hlavně jejich reprodukční život. Ačkoli některé žáby, pokud se nechtějí množit, předstírají smrt, žáby Charlese Darwina se množí hlavou dolů. To není jediná zajímavost sexuálního života těchto žab.
Malé žabky skrývají velké tajemství
Žáby Charlese Darwina, pojmenované po slavném přírodovědci, nedosahují délky ani 5 cm a jejich domovinou je Bengálský záliv, konkrétně Andamanské ostrovy v Indii. Nedávno bylo objeveno, že tyto žáby visí hlavou dolů, když spolu kopulují. Zjistil to tým vědců z indického Dillí, který se vydal pozorovat páření těchto žab během monzunového období a strávil s žábami skoro dva měsíce. Vedl je k tomu fakt, že o páření těchto žab je toho doposud známo jen málo.
Zjistili, že žáby se množí vzhůru nohama na stěně dutiny stromu, která je naplněna vodou, a na rozdíl od ostatních žab se nepáří ve vodě. Alternativně vyhledávají také velké kořeny stromů umístěné nad vodní hladinou. Sameček v tuto chvíli nemá vyhráno, výraznou hrozbou jsou ostatní samci, kteří si dosud nenašli dočasnou partnerku. Pokud chce sameček dokončit páření, musí odolávat útokům svých soků. V praxi to může znamenat ukousnout potenciální hrozbě hlavu, aby mohlo být páření úspěšně dokončeno. Samička pomáhá tím, že se samcem na zádech putuje po kmeni stromu či kořenu.
Po nakladení vajíček, které se rovněž odehrává hlavou dolů, se čeká na to, až se pulci vylíhnou, přičemž následně spadnou do vody pod nimi.
Zřejmě jde o metodu prožití poklidného páření
Jak se u žab Charlese Darwina tato metoda páření ale vyvinula? Zřejmě jde o adaptaci na fakt, že naštvaní sokové toužící se pářit se samicí znemožňovali úspěšné dokončení aktu svým útokem zezadu, hlavně při kladení vajíček.
Zoolog James Hanken z Harvardu je ze zjištění nadšen: „Toto zjištění je příkladem pozoruhodné rozmanitosti obojživelníků a reprodukčního chování, které je vědě stále neznámé, zejména v neprozkoumaných oblastech biodiverzity tropických částí Asie,“ dodává s úsměvem značícím radost.
Odpad jako pomocník při rozmnožování
Tým vědců se zaměřil i na čím dál větší znečištění přirozeného prostředí, a tak se rozhodl sledovat i jedince, kteří žijí mezi odpadem. Přirozené prostředí, vhodné pro rozmnožování žab Charlese Darwina, pomalu mizí a je nahrazeno odpadem zejména plastového původu.
Žabám nezbývá nic jiného, než se množit na odpadu a vajíčka klást nad loužemi v plastových sáčcích. Bohužel konkurence je vysoká i zde. Žáby nemusejí být schopné přežít nárůst odpadků volně pohozených v přírodě. Již jsou na seznamu ohrožených druhů, zatím však nejsou na pokraji vyhynutí. Podívejte se, jak jsou přitom nádherné.
Vědci jsou doslova šokováni i znepokojeni tím, že žáby se rozhodly používat lidský odpad jako místo k reprodukci. Společně se rozhodli vymyslet plán, jak snížit počet odpadků a navrátit žabám Darwinovým jejich původní, ničím neposkvrněnou domovinu, aby celý druh mohl přežít. Pokud se jim to nepovede, tento druh žáby čeká vyhynutí, což by byla škoda.