Zahradničení v zóně smrti v rukou českých vědců: Budou pod Everestem horolezci sklízet čerstvé plodiny?
Foto: naihei / Shutterstock
V extrémních výškách Mount Everestu (8 848,86 metrů n. m.) nic neroste. Nejvyšší polohy, kde je možné něco pěstovat, jsou přibližně 6 000 metrů n. m. Vědci z Botanického ústavu AV ČR zkoumají, zda se s globálním oteplováním a změnou klimatu tato hranice posune výše. V Tibetu proto provozují experimentální zahrady i ve výšce 6 100 m n. m. a zaznamenali výskyt živých rostlin až do výšky 6 150 metrů.
Vědci zjišťovali, jaký je maximální limit, do kterého cévnaté rostliny mohou růst, popsala experiment Radka Zelená z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
Za jakých podmínek jsou ještě organismy schopny přežít?
„V Himálaji jsme se pokusili experimentálně určit maximální nadmořskou výšku, ve které přežijí cévnaté rostliny. Rostliny 12 druhů přesazené do různých nadmořských výšek jsme sledovali 6 let. První 3 roky přežívaly i nad hranicí jejich dosud známého výskytu – ve výšce 6100 m n. m., zřejmě i díky oteplování. V roce 2013 ale extrémně sněžilo a žádné rostliny v této výšce nepřežily. Expanzi tedy zřejmě brání hlavně extrémní klimatické epizody,“ popsal web Botanického ústavu Akademie věd ČR.
V této oblasti rostou rostliny ve výškách až 6000 metrů n. m., a vlivem oteplování se tyto oblasti mohou posunout výše. Avšak různé faktory, jako nedostatek rozmnožovacích částic nebo nevhodné půdní podmínky, mohou tento posun omezovat. Vědci mají stále málo informací o faktorech ovlivňujících horní hranici rozšíření rostlin v této oblasti.
Tři různé nadmořské výšky
Do tohoto experimentu zahrnuli badatelé z různých institucí v České republice 11 (12) druhů cévnatých rostlin, které se přirozeně vyskytují v této oblasti. Rostliny byly přesazeny do tří různých výšek, včetně místa ve stejné nadmořské výšce jako kontrola, místa na hranici a místa za hranicí výskytu těchto rostlin.
Experiment měl za cíl zjistit, jaké faktory ovlivňují přežívání rostlin, včetně nedostatku živin, kolísání teplot, působení větru a jejich kombinací. Po prvních třech letech přežívaly rostliny i nad současným vegetačním limitem, což může naznačovat omezené možnosti šíření a doplňování populace. Klíčovým faktorem pro přežití rostlin byla schopnost zvládat opakované zmrazování a tání půdy, což bylo důležité zejména v nejvyšších polohách.
Mikroklimatické podmínky, jako sklon svahu nebo uspořádání místa, a jedinečné klimatické události, nejen nadmořská výška, hrály roli v přežití rostlin. To naznačuje, že výškový limit rozšíření rostlin je ovlivněn jejich tepelnými nároky a schopností šířit se a produkovat semena ve vyšších nadmořských výškách. Oteplování regionu může způsobit pomalý růst a šíření rostlin, a pokud zde dojde ke zvýšení srážkového úhrnu, může mít nečekané efekty na rozšíření rostlin v této oblasti.
Výsledek (českého) výzkumu
Rostlinám se zde daří, protože rostou na jižním svahu a jsou chráněny kameny. Vědci zjistili, že v takových výškách hnojení rostlinám nijak nepomáhá, zásadní jsou naopak kamenné zástěny, které je ochrání před ledovým větrem, popsali vědci z Botanického ústavu.