Srovnání zdravotní péče v roce 1918 a dnes. Změnilo se možná míň, než byste čekali
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Minulé století přineslo celou řadu objevů a pokroků mimo jiné v oblasti medicíny. Přesto vás možná překvapí, že některé dnešní praktiky znali lékaři již před více než 100 lety. Co se změnilo a co zůstalo při starém?
Počátek 20. století se nesl v duchu nových úřadů a institucí
Ačkoliv to možná řadu lidí překvapí, v oblasti organizace zdravotní péče na našem území se toho od roku 1918 příliš nezměnilo. Již v té době existovalo Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, které mělo na starosti zajištění lékařské podpory v zemi. Později se pak v roce 1921 připojil také Státní zdravotní ústav, který taktéž funguje dodnes. Díky této a dalším institucím se začal postupem času klást důraz zejména na kvalitu potravin, ale také na vývoj nových léčiv a vakcín na nejrůznější nemoci.
Význam praktických lékařů
Základní jednotkou zdravotní péče začátku 20. století byli obvodní lékaři. Těm se platilo přímo za daný výkon, případně pak v závislosti na závažnosti choroby či poruchy. Nebylo také výjimkou, že ordinace praktických lékařů disponovaly vlastním lůžkovým oddělením, kde mohli být pacienti přímo hospitalizováni.
Rozmach farmaceutického průmyslu
Rychlý pokrok medicíny v této době byl podpořen obrovským zlepšením komunikace mezi vědci na celém světě. Prostřednictvím publikací i mezinárodních konferencí si lékaři vyměňovali myšlenky a zkušenosti a podávali zprávy o svém úsilí. Vyšší efektivity se pak dočkal i boj s infekčními chorobami, které byly do té doby v evropské společnosti poměrně značným problémem. Ruku v ruce s medicínou pak kráčela i farmacie a téměř neustálý přísun nových léčiv – ačkoliv ne vždy dostatečně testovaných a fungujících – pak zdravotní péči významně pomohl.
Systém pojišťoven
Pojišťovny jako takové vznikaly až postupně. Jejich služby nejprve poskytovaly tzv. pokladny, které pacientům proplácely náklady na léčbu. Pozdější legislativa pak upravila povinnost odvádět část mzdy státu na zdravotní pojištění. Ve stejné době pak byly zákony nastaveny předpisy pro nemocenské dávky či příspěvky na drahé léky.
Omezené možnosti porodních zařízení
Nedostatečně rozvinutou infrastrukturu pak mělo na začátku 20. století také porodnictví. Specializované porodnice v Čechách existovaly pouze v Praze, Brně a Olomouci. Většina žen tak dávala přednost domácím porodům. Za zmínku stojí také fakt, že v případě odborného dohledu u porodu v některém z ústavů si musela budoucí matka připravit poměrně velký obnos peněz. Na oplátku však dostala skutečně luxusní péči včetně jídla.
Zdravotní péče od roku 1918 jistě urazila dlouhou cestu a bude se měnit i v budoucnu, jak se budeme učit přizpůsobovat novým výzvám. Jste také zvědaví, co může přinést medicína třeba za dalších 100 let?