Co by se stalo, kdyby Země neměla své jádro?
Foto: PopTika / Shutterstock
Již na základní škole se žáci v rámci výuky stavby naší planety dozví, že v jejím středu je tzv. zemské jádro. Možná se od učitele dozví i to, že je pro nás velmi důležité. Jak a proč je tak významné pro náš život, se již ale příliš nedozví. V čem spočívá význam zemského jádra?
Co je zemské jádro?
Jako zemské jádro se označuje oblast ve středu Země o průměru asi 3500 km. Tvořeno je především železem a niklem. Samo o sobě má několik částí, malá část v samém centru je pevná, materiál okolo ní je potom kapalný.
Tato struktura se vytvořila v době, kdy se Země teprve formovala, tj. před více než 4,5 miliardami let. Planeta byla v té době tvořena prakticky roztavenou horninou. V tomto prostředí těžké prvky jako kovy klesaly do středu, ty lehčí naopak. Výsledkem je železo-niklové jádro, jehož teplota je asi 10 tisíc stupňů.
Teplota jádra je zčásti pozůstatkem doby, kdy byla Země mladá, zčásti neustále probíhajícími reakcemi radioaktivní přeměny řady prvků ve vnitřních částech planety. Nabízí se ale otázka: Může jádro vychladnout a ztuhnout?
Ztuhlé jádro
Odpověď na otázku z předchozího odstavce jednoznačná: Ano, může. V případě Země by to však trvalo desítky miliard let (podle současného stavu poznání asi 90 miliard let), což je významně déle, než jak dlouho bude existovat Slunce. Tato otázka je tak v případě Země čistě akademická. Není tomu ale tak u jiných nebeských těles, např. u Marsu.
Mars podle všeho své tekuté jádro ztratil, neboť vychladlo a ztuhlo podstatně dříve. Pro Mars to mělo zásadní důsledky. Na rozhraní kapalného jádra a pevné, ztuhlé části se vytváří nerovnováhy, které generují elektrické proudy. A rotující vodič, kterým prochází elektrický proud, je elektromagnet, přesně jako zemské jádro.
Zemské jádro a magnetické pole
Rotující zemské jádro tedy vytváří magnetické pole. To je zásadní k tomu, aby nás mohlo jako štít chránit před nebezpečným kosmickým zářením, tedy proudem částic o vysoké energii, které mohou být nebezpečné pro všechny formy života na planetě.
Vraťme se na chvíli k Marsu, zatím není potvrzené, že by se na něm v minulosti vyvinul život (byť by takový objev nebyl přílišným překvapením). Co ale víme, je to, že Mars měl na povrchu tekutou vodu a mnohem hustší atmosféru než dnes. Právě ztráta magnetického pole podle všeho přispěla k tomu, že marsovská atmosféra unikla do okolního vesmíru a zmizely podmínky vhodné pro existenci kapalné vody na povrchu.
Ptáme-li se proto na důsledky ztráty magnetického pole v případě naší domovské planety, můžeme odpovědět jednoduše: Byly by katastrofální. Průnik vysokoenergetických částic k povrchu Země by znamenal, že bychom museli přesunout naší civilizaci pod zem a na povrch se vracet pouze tak, jako se dnes astronauté vydávají do vesmíru. Fakt, že bez magnetického pole by nemohla migrující zvířata najít cestu, se ve světle toho zdá již jen jako maličkost, která by stejně neměla reálný význam.