Zlatý věk nizozemských pirátů: Pirátství je staré, jako samotná námořní doprava
Foto: netfalls / Depositphotos
Kdo by neznal filmovou sérii, pojednávající o pirátech z Karibiku. Příběhy, odehrávající se na stříbrném plátně však mají reálný a mnohdy velmi krutý základ.
Bohatství nového světadílu
Po objevení Ameriky v roce 1492 a následném nalezení pokladů ve střední a jižní Americe se z Nového svět začala do Evropy valit záplava lodí, převážejících zlato, koření a další cennosti. To brzy přitáhlo pozornost řady nekalých živlů a Karibské moře se stalo obávanou oblastí, kde žádná loď nebyla v bezpečí. Skutečný rozmach pirátství v této oblasti nastal v 17. a 18. století.
Piráti s „licencí“
Námořní lupiči té doby náleželi ke dvěma kastám, mezi nimiž byl významný rozdíl. Jednak šlo o klasické piráty, kteří se nerozmýšleli přepadnout všechny lodě, ať už pluly pod jakoukoli vlajkou. Oproti tomu korzáři (či holandsky kapeři) si oběti dobře vybírali. Jejich kapitáni měli totiž od vlády své domoviny písemné povolení, útočit na lidi znepřátelených zemí. Ačkoli nebyly korzárské lodě oficiálně vedeny jako součást ozbrojených sil dané velmoci, zpravidla své domovině svými kořistnickými aktivitami významně pomáhaly.
Dělba dle kaperského listu
Nedílnou součástí tohoto písemného povolení, označovaného jako kaperský list, byla zpravidla úmluva o tom, že námořní kořist se dělila mezi posádku lodě a vládu. Kapeři přepadali nepřátelské lodě především v době válečného konfliktu, ale často docházelo k útokům i během období míru. Kapitáni kaperských lodí o sobě často prohlašovali, že jejich útočné aktivity nejsou motivovány ziskem, ale hrdým vlastenectvím.
Námořní kořist se dělila mezi posádku lodě a vládu | Zdroj: fergregory / Depositphotos
Osmdesátiletá válka
Označovaná též jako nizozemská válka, byl vleklý konflikt mezi nizozemskými provinciemi a Španělskem. Předmětem sporu bylo úsilí Nizozemců pod vedením prince Viléma Oranžského zbavit se břímě španělské nadvlády. Vilém na svou stranu získává i Francii a Anglii a také nasazuje novou „zbraň“ – licencované piráty. Lodě francouzských korzárů, britských privatýrů a nizozemských kaperů začíná brzy znepříjemňovat Španělsku dosud poklidné vody Atlantického oceánu. Pod hladinou mizí nejedna španělská loď a přísun zlata do státní pokladnice téměř vyschl.
Do války se zapojuje akciová společnost
V roce 1621 byla založena Nizozemská Západoindická společnost, která získala téměř výhradní monopol na obchodní aktivity v západní Africe a Americe. Právě pod vlajkou této společnosti plulo mnoho kaperských lodí a není proto divu, že Západoindická společnost nejvíc prosperovala právě v období osmdesátileté války, protože její hlavní aktivity té doby spočívaly v přepadávání španělských lodí a dobývání jejich kolonií v Americe. Jedním z největších úspěchů bylo zaletí celé španělské Stříbrné flotily 20. července 1628. Kořist byla tak velká, že Západoafrická společnost mohla vybudovat a vyzbrojit novou flotilu lodí, kterou posléze napadla nepřátelské kolonie v Brazílii.
Pařížská deklarace
Kapeři, korzáři a privatýři hráli velkou roli v námořní dopravě i mezinárodní politice po dobu takřka dvou století. Korzárství bylo definitivně postaveno mimo zákon až v roce 1856 na mírovém kongresu v Paříži. Piráti sice na moři zůstali dodnes, ale ti s licencí se již stali navždy minulostí.