Nejstarším z Pěti vladařů byl Žlutý císař. Také díky němu máme prý dnes hedvábí
Čínská civilizace vznikla podle legend přibližně před 4000 lety. Své schopnosti a kulturu jí předaly mocné bytosti, jež jsou označovány jako Tři vznešení a Pět vladařů. Jedním z těchto vladařů byl i Žlutý císař, jehož žena podle legendy naučila Číňany tkát hedvábí.
Čínská tradice a kultura je spojena s řadou velmi zajímavých učení, které vychází ze ctění přírodních sil. Také proto čínská medicína pracuje s řadou zvláštních postupů vycházejících z komplexní znalosti těla i duše, a čínská filozofie se spíše než na hledání odpovědí na zásadní otázky (jak tomu bylo a je u západních filozofů) směřuje především k uchování moudrosti minulých generací. Také legendy o vzniku a vývoji čínské civilizace jsou trochu odlišné, i když jejich obsah lze v konečném důsledku srovnat s mytologií řeckou či římskou – také zde se setkáváme s polyteismem a hrdiny se zvláštními schopnostmi, jež je možné považovat za polobohy. Základní pilíře čínské mytologie pak tvoří Tři vznešení a Pět vladařů.
Čínské božstvo na počátku věků
Za počátek čínské civilizace je považován nástup dynastie Sia. Čínská historie (obdobně jako historie evropských států) se člení na období vlády jednotlivých rodů, jejichž panovníci byli příbuzní a vláda byla tradičně předávána z otce na syna. Dynastie Sia byla prvním takovým rodem a její vláda trvala více než tři sta let. Z mytologického hlediska je ovšem zajímavější období před nástupem této dynastie, tedy období zmíněných mytických bytostí.
Tři vznešení a Pět vladařů
Zatímco období vlády dynastie Sia je poměrně obstojně zdokumentováno, doba před jejím nástupem je obdobím vlády božských vladařů označovaných jako Tři vznešení a velkých polobohů známých jako Pět vladařů. Třem vznešeným dle tradice vnímaným jako nebeský, zemský a lidský vládce je připisována vláda dlouhá tisíciletí, jejímž výsledkem bylo přetváření regionu pro potřeby budoucích obyvatel. Pět vladařů představuje pět významných vůdců, kteří čínskému lidu přinesli různé schopnosti a posouvali jej dále ve vývoji. Nejstarším z nich byl Žlutý císař.
Žlutý císař z pohledu legend
Podle mytologie vládl Žlutý císař přibližně o tisíc let dříve, než byla založena dynastie Sia, ačkoliv některé zdroje datují začátek jeho vlády do roku 2697 př. n.l. a trvání až do roku 2598 př. n. l. Éra vlády tohoto císaře označovaného jinak také jako Huang-Di (čínský ekvivalent) je považována za zlatý věk, během něhož čínská civilizace dosáhla výrazného rozvoje a získala řadu tradičních schopností a dovedností. Žlutý císař byl považován za mocného, ale také velmi shovívavého a moudrého vladaře, který přinesl mnoho změn, jež položily základ čínské kultury.
Legenda a přínos Žlutého císaře
Podle legendy měl Žlutý císař čtyři tváře, které se dívaly do čtyř různých směrů. Díky těmto tvářím měl vladař přehled o všem, co se v zemi děje. Pokud císař cestoval po říši, jezdil v kočáře ze slonoviny, který táhli draci a vždy jej doprovázelo procesí různých exotických zvířat. Na konci své vlády předal císař moc do rukou úředníků a odešel žít prostý život do chatrče. Po smrti získal Žlutý císař nesmrtelnost a odešel na nebesa jako jeden z bohů.
Co všechno přinesl Žlutý císař čínskému lidu
Vláda Žlutého císaře byla dlouhá a prospěšná, podle mytologie před jeho příchodem panoval mezi čínským lidem chaos a bezpráví. Právě tento vladař položil základy vládního systému a také práva. Podle legendy rovněž vynalezl umění a hudbu. Žlutý císař si svou moudrostí a benevolentním přístupem k vládě vysloužil velké uznání svých poddaných, jež ho považovali za velkého učence a filozofa, právě jeho moudrost je považována za základy taoismu.
Svému lidu předal také řadu dovedností, jako postupy výstavby dřevěných domů a vozů (včetně vynálezu kola), lodí, výrobu a použití luku a šípů, či písmo, kompas nebo používání mincí jako platidla. Mezi jeho vynálezy patří také první principy tradiční čínské medicíny. Jeho žena Lúo Zu prý podle legendy naučila čínský lid zpracovávat vlákno z bource morušového a je tedy původcem jedinečného čínského produktu – hedvábí.