Způsob kastrace byzantských eunuchů je možná překvapující. Nebyl jim odepřen sex
Foto: Stanislaus von Chlebowski / Creative commons, CC-BY-SA
Eunuchové v minulosti tvořili poměrně důležitou část nejedné společnosti. Samotný proces kastrace však byl napříč kulturami poměrně specifický. Nejinak tomu bylo i v Byzantské říši.
Ačkoli byli eunuchové v Byzanci významní, jen málo pramenů se zabývá technickými aspekty kastrace. Tato záležitost byla považována za příliš citlivou, nechutnou a hanebnou, než aby se o ní otevřeně hovořilo. Řada tehdejších úřadů a institucí navíc kastraci vyloženě zakazovala nebo alespoň přinejmenším veřejně odsuzovala. Tabu okolo kastrace přitom nepanuje pouze v rámci byzantských pramenů – obdobně nekompletní jsou i důkazy z Řecka či Říma. Existují však způsoby, jak se o tomto rituálu dozvědět více.
Nahlédnutí za oponu nabízí prastarý lékařský spis
Tajemství ohledně procesu přeměny muže v eunucha poměrně detailně popisuje rukopis Lékařské kompendium z pera Pavla z Aeginy (též znám jako Paulus Aegineta). Ten se v sedmi knihách věnuje nejen teoretickým základům, ale také praktickému provedení celé operace. Sám Pavel z Aeginy v díle tvrdí, že kastrace sám prováděl, a to na základě nátlaku ze strany bohatých a mocných.
Dva lékařské přístupy
V Lékařském kompendiu jsou podrobněji rozebrány dva způsoby kastrace. První, nazývaný kata thlasin, byl prováděn již u malých dětí. Chlapec byl vložen do vody s horkou vodou, díky čemuž jeho intimní partie změknuly. Varlata byla poté silně zmáčknuta mezi prsty, čímž došlo k jejích rozdrcení.
Druhý přístup, excize neboli kat' ektomēn, se zpravidla vykonával v pokročilejším než dětském věku. Osoba, která se měla stát eunuchem, byla položena na lavici. Šourek byl následně natažen, načež lékař provedl s pomocí skalpelu dva drobné řezy – jeden do každého varlete – které tyto orgány prakticky oddělily od zbytku těla. Varlata však zůstala v šourku díky propojení s cévním systémem, byť jen v omezené míře.
Sexuální apetit nemusel být ovlivněn
Metoda excize byla v Byzantské říši mnohem preferovanější, a to hned z několika důvodů. Práce s dospělými muži byla společnosti mnohem lépe přijímána než v případě kastrace malých dětí. Zajímavý byl také fakt, že tato varianta u mužů nezpůsobovala ztrátu chtíče po pohlavním styku. To bylo zdůvodňováno tím, že excizí nebyla varlata pravděpodobně poškozena kompletně, ale jen částečně.
Způsoby kastrace dokládají i některé dobové výrazy
Závěry vyslovené v Lékařském kompendiu potvrzují také jiné, nepřímé zdroje. Jeden z nejběžnějších byzantských výrazů pro eunucha bylo ektomias, od ektomē („vyříznutí"). Výrazy thlibias („ten, jehož varlata byla stlačena") a thladias („ten, jehož varlata byla rozdrcena") byly méně časté. Výraz kartzimas označující muže, kterému byly odňata varlata i penis, pak byl skutečně ojedinělý.
Eskymácká výměna manželek: Pohostinský sex, mnohoženství, mnohomužství i dítě s jiným museli Inuité…
Nesvévolní eunuchové
Je na místě zmínit, že navzdory jistému kulturně-náboženskému významu nebyli všichni byzantští eunuchové kastrováni záměrně. Někteří se jako eunuchové narodili, tedy měli vrozené vady, které by je dnes označily za intersexuály. Existovaly také neúmyslní kastráti. Příkladem za všechny Šalamoun, vysoce postavený generál z Mezopotámie, který sloužil za Justiniána I. Eunuchem se údajně stal po nehodě v dětství, pravděpodobně po neúmyslném stlačení varlat.