Zrak jako ostříž? Anebo jako kolibřík?

Díváme-li se na rozkvetlou louku, vidíme spoustu barev. Ještě více jich však nevidíme – ačkoli jsou naše oči schopné rozlišit obrovské spektrum různých odstínů, nedokážou zachytit například ultrafialové nebo infračervené záření. Některé rostliny přitom velmi silně odrážejí právě ultrafialové záření, tudíž jsou viditelné pro ty, jejichž oko dokáže takové záření vnímat. Kromě hmyzu a plazů umějí vidět UV záření ptáci, z nichž vyniká především kolibřík – jeho zrak je schopný zachytit takové barevné odstíny, jaké si nedokážeme ani představit.

Význam barevného vnímání 

V sítnici lidského oka najdeme pouze tři typy čípků, tedy buněk, které se specializují na vnímání určité barvy. Konkrétně se jedná o čípky pro červenou, zelenou a modrou barvu, které umí dohromady rozeznat 200 různých odstínů různé sytosti. Celkem lidské oko dokáže zachytit až dva miliony barev.  A přesto je to oproti ptákům málo – ti totiž disponují ještě čtvrtým čípkem, který se specializuje na příjem ultrafialového záření. Díky tomu ptáci mohou vidět mnohé další barvy, které zůstávají lidskému oku skryté. Takové dokonalé vidění je pro ptáky zásadní – rozeznávají tak své partnery i příslušníky vlastního druhu, umějí odlišit dravce i najít vhodnou potravu. 

V hlavní roli kolibříci

Ptačí vnímání barev se pokusil analyzovat americký biologický tým z Pricetonské univerzity, který si pro své zkoumání vybral kolibříky dlouhoocasé. Podle šéfky týmu Mary Caswell Stoddardové jsou tito malí ptáčci pro výzkum ideální, protože mají silně vyvinutou chuť na sladké, tudíž se jejich zrak naučil rozpoznávat co nejvíce barev, aby dokázali najít květiny obsahující nektar. Studie probíhala pozorováním každodenního života kolibříků v jejich přirozeném prostředí. 

Experiment s vodou, cukrem a barevnými světly

Biologové nejprve sestrojili dvě led osvětlení, z nichž každé umělo vysílat široké spektrum barev, včetně kombinace spektrálních a nespektrálních barev jako ultrafialová se zelenou. Pokusnou sestavu umístili na horskou louku, kde se kolibříci hojně vyskytují. Tři roky vstávali členové týmu před svítáním a připravovali dvě krmítka: jedno se sladkou vodou a osvětlené jednou barvou, druhé s obyčejnou vodou a osvětlené jinou barvou. Umístění krmítek biologové pravidelně měnili, aby si ptáci nemohli zapamatovat jejich polohu, navíc cukrová voda byla připravena tak, aby neprodukovala žádnou vůni, na jejímž základě by ptáci mohli odhalit přítomnost cukru. S postupem času se kolibříci naučili rozeznávat, která barva označuje sladkou tekutinu. Tím se potvrdila teorie, že kolibříci dokážou vidět řadu nespektrálních barev včetně fialové, a umějí dokonce vnímat ultrafialové světlo v kombinaci se třemi dalšími barvami – se zelenou, červenou a žlutou. V případě kombinace ultrafialového světla a červené barvy navíc rozeznávají dva odstíny – jeden víc červený, druhý méně. 

Ačkoli výše zmíněným experimentem získáváme určitou představu, jaké barvy ptáci vidí, jen těžko si představíme, jak přesně barvy vypadají. Jak například vypadá ultrafialové záření s červenou? Je to mix těchto dvou barev, anebo úplně jiná barva? To zatím zůstává záhadou.

Spektrální neboli základní barvy jsou ty, z nichž se skládá viditelné světlo. Které to jsou, můžeme vidět, pokud se světlo láme – například o sklo nebo o kapky vody po dešti, kdy tímto vzniká duha. Spektrální barvy jsou žlutá, oranžová, červená, zelená, modrá, indigo a fialová.