50 000 mužů se nikdy nenašlo. Před 2 500 lety se ztratila celá armáda
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Armáda perského krále Kambýse II. za záhadných okolností zmizela z povrchu zemského. Dodnes se přitom nepodařilo zjistit, co mohlo být příčinou. Co o této události obestřené tajemstvím víme?
Kdo byl Kambýsés II.?
Král Kambýsés II. byl králem Persie v letech 530-522 př. n. l. Vládcem země se stal nástupnictvím po svém otci, legendárním Kýrovi II. Velikém, samotným zakladatelem perské říše a jedním z nejvýznamnějších starověkých dobyvatelů. Kambýsés se rozhodl pokračovat v Kýrově odkazu, a postupně dokázal území Persie rozšířit o území Egypta. Klíčová byla v tomto ohledu zejména bitva u Pelúsia (525 př. n. l.), kde se mu podařilo porazit faraona Psammetika III.
Do povědomí veřejnosti se však Kambýsés II. zapsal i poněkud méně velkolepým činem. V roce 524 př. n. l. opět vyslal svou armádu čítající 50 000 mužů do boje. Co se stalo poté, je jednou z největších záhad starověkého světa: celá armáda zmizela a od té doby ji nikdo nikdy neviděl. Dodnes se přitom neví, zda je příběh o zmizelé armádě založen na pravdě či nikoliv. Co se tedy tehdy mohlo stát?
Kambýsova armáda a její cíl
Po úspěšném dobytí Egypta a zajetí Psammetika III. se pozornost Kambýse II. obrátila směrem k Etiopii. Nejprve si však musel upevnit své postavení na nově dobytém území, čehož se snažil docílit podporou od kněží v proslulé věštírně boha Amona, která se nacházela v oáze Síwa.
Ačkoliv se snažil nejprve jednat diplomaticky a žádat o jmenování faraonem mírovými poselstvími, byli kněží neoblomní. To perského krále rozlítilo tak, že poslal část svého vojska – oněch 50 000 mužů – na výpravu za mstou s cílem zotročit si obyvatele Amonova chrámu, zatímco se zbytkem vojska pokračoval v tažení do Etiopie.
Záhada v poušti
Velká armáda se tak vydala na misi a vyrazila na pochod přes Saharu směrem k oáze Síwa umístěné hluboko v poušti. Po zhruba sedmi dnech vojsko dorazilo do oázy El-Kharga, kde však stopy jejich putování najednou zmizely. Samotná ztráta této odnože jeho armády by Kambýsovi nezpůsobila výraznější škody na jeho velkolepém putování, a proto se objevují spekulace o tom, za k této události vůbec došlo. Protože se však po bojovnících nepodařilo najít žádné stopy, stala se pravdivost příběhu spornou a pátrání po vojácích ustalo.
Co se mohlo stát?
Ačkoliv přímé důkazy o Kambýsově ztracené armádě neexistují, můžeme v tehdejších pramenech najít určitá vodítka, která by mohla situaci pomoci osvětlit. Podle řeckého antického historika Hérodota se v době, kdy bylo vojsko téměř v polovině cesty přes poušť, zvedl od jihu smrtící a silný vítr, přičemž armádu pohltila následná písečná bouře. Přestože vojsko tvořily desetitisíce schopných a vycvičených mužů, proti matce přírodě neměli žádnou šanci.
Síla živlu byla údajně tak mocná, že celý vojenský oddíl jednoduše zmizel pod nánosem písku a už nikdy nebyl nalezen. Brzy se pak na záhadu zapomnělo a oddíl Kambýsovy armády se vytratil z paměti. Hérodotos samozřejmě pouze hádal, co se tehdy mohlo stát, a nabízel nejrozumnější vysvětlení, jaké měl. Neméně pravděpodobnou možností se pak s ohledem na rozměry největší pouště světa jeví i varianta, že se armáda v jednolitém terénu jednoduše ztratila.
Odhalování tajemství
Archeologové skutečně objevili určité nálezy vrhající světlo na tragédii, která postihla velkou Kambýsovu armádu. Při výzkumu v blízkosti El-Khargy, kde se předpokládalo, že armáda zmizela, narazili vědci na několik lidských ostatků a dalších předmětů, například napůl pohřbeného hrnce. Dalším klíčovým objevem v oblasti pak byla skála, která mohla sloužit jako úkryt před písečnými bouřemi. Pomocí detektoru kovů bylo nalezeno několik předmětů ze starověké války, například hroty šípů či bronzové dýky. Mohly by to být zbytky ztracené armády?
Přestože Kambýsés zaznamenal jako král značné úspěchy a podařilo se mu dostat pod svou kontrolu téměř celý egyptský region, náhlé zmizení jeho armády by nepochybně bylo velkou komplikací. To, že tuto katastrofu dokázal on i jeho říše přečkat, svědčí o jeho panovnické autoritě a faktu, že Persie byla ve své době skutečně stabilní a prosperující říší.