Zvířata: Neuvěřitelná fakta, o kterých jste neměli ani tušení
Foto: Sonsedska Yuliia / Shutterstock
Zvířata jsou všude kolem nás. I jejich velcí milovníci ale nemůžou říct, že o nich ví skutečně vše. Stejně jako lidé, i zvířata mají svá tajemství, na která lidstvo přichází až postupem času.
Nejedno zvíře lze během pár okamžiků zhypnotizovat
Nejedna kouzelnická show je plná představení se zvířaty. Často jsou to holubi, kdo jsou vycvičeni k magickým kouskům. Věděli jste ale, že i se slepicí se dají dělat různé pokusy? Toto zvíře, které známe spíše jako kura domácího snášející vajíčka na dvorku našich babiček, lze zhypnotizovat. A není to nikterak složité. Stačí slepici položit na zem na záda a nakreslit jí od zobáku po zemi čáru dlouhou přibližně třicet centimetrů. V takovéto poloze poté slepice vydrží, jak dlouho budete chtít. Je naprosto zhypnotizována, a dokud ji člověk nevysvobodí ze spárů hypnózy, slepice se ani nehne.
Tento opeřenec ale není jediným zvířetem, které lze uvést do stavu jakéhosi ochromení. Lze to například také s nebezpečnými aligátory. Ty lze do hypnotického stavu uvést při rychlém překlopení na záda a několikavteřinovém stlačení krku. Při hlazení pod rypcem lze podle vědců uvést do stavu hypnózy také žraloky.
Krkavci jsou považováni za velmi senzitivní ptáky
Od slepic a holubů se nyní přesuneme ke krkavcům. A to konkrétně k takzvanému krkavčímu pohřbu. Myslíte si, že pohřeb a rozloučení se se zesnulým je pouze pro lidi? Pak jste na omylu. Právě krkavci jsou totiž ptáky, kteří se vědomě loučí se svými druhy. Pokud krkavci zjistí, že některý z jejich druhů zemřel, okamžitě se k jeho tělu slétnou. Specifickými zvuky se pak loučí tak dlouho, jak jim přijde vhodné. Na tento pohřeb se slétávají krkavci z blízkého i vzdálenějšího okolí. Vše dělají jen proto, aby se mohli rozloučit. Vědci si nad tímto úkazem lámou hlavu již dlouhá léta. Ani jeden z výzkumů však nedokázal vysvětlit, proč se právě tito opeřenci loučí a účastní se takzvaného krkavčího pohřbu. Podle některých studií z roku 2008 jsou ale krkavci velmi senzitivní na lidské i zvířecí obličeje. Možná si tak jako jediní ptáci dokážou uvědomit, že zemřel někdo, koho znali.
Díky krkavčím pohřbům lze krkavce považovat za tvory, kteří v sobě mají trošku lidskosti a uvědomují si nešťastnou událost. Kdo je ale naprosto bezcitným je mravenec. Ti se neštítí ukrást vajíčka cizích mravenců a následně tyto živočichy používat jako své otroky. Za největší otrokáře jsou považováni mravenci červení. A to nejenom proto, že se jedná o jednoho z větších mravenců. Během jejich vývoje došlo k upravení těla tak, že nejsou schopni jakékoliv práce. A tak se bojové jednotky těchto mravenců vydávají na pravidelné loupeže vajíček cizích mravenců. Na mravenčích otrocích totiž často závisí celý jejich život.
Aljašské žáby své buňky obalují glukózou, snadno tak přečkají třeskuté mrazy
Do stavu nevědomí dokáže člověk přivést spoustu zvířat. Na Aljašce ale žije žába, která se do jakéhosi stavu nevědomí dokáže dostat úplně sama. A to na základě látek, které jí kolují v těle. Ty se nazývají kryoprotektory. Jedná se o látky umožňující žábě prakticky zamrznout na jednom místě. Tkáně žáby jsou uzpůsobeny pro velmi nízké teploty hluboko pod bodem mrazu. I to chce ale trénink. Ještě předtím, než přijde mrazivé zimní počasí, žáby v chladnějším období trénují své zmrznutí. V praxi to znamená, že při podzimním večeru žába zamrzne, aby mohla ráno opět rozmrznout. Tento proces jí pak pomáhá připravit se na skutečné mrazy a dny, kdy bude muset zmrzlá vydržet několik desítek hodin v kuse. Skokani jsou během mrazivé zimy schováni pod zemí. Zde obalí své buňky glukózou. Buňky tak nemají šanci vyschnout a hravě zvládnou i teploty několik desítek stupňů pod nulou. Poté, co žába roztaje, jen stěží byste hádali, že byla ještě pár minut předtím ve zmrzlém stavu.